Exkurze do Osvětimi
„Na základě Vaší registrace pro pracovní nasazení a provedeného vyšetření způsobilosti jste byl/a zařazen/a do transportu, který bude vypraven z Prahy v pondělí 24. 11. 1941. Z toho důvodu je na základě úředního nařízení Vaší povinností dostavit se v tento den v 17. hodin na Hybernské nádraží.“ Takto byste mohli číst prvních pár vět po obdržení výzvy k deportaci jakožto židovského občana. O několik dní později by váš život mohl skončit v plynové komoře a vy byste si do poslední chvíle mysleli, že jste ve sprchách. Až tak byl nacistický holocaust promyšlený. My jsme se pokusili vcítit do života těchto nevinných lidí a s cestovní agenturou Yvetta jsme se vydali ve třech skupinách ve dnech 21. 9., 5. 10. a 12. 10. 2022 do největší továrny na smrt v lidské historii – Osvětimi. Smrt zde našlo 1,4 milionu evidovaných obětí, ve skutečnosti jich však mohlo být mnohem více. Samotná cesta do tábora nám autobusem trvala šest hodin. Představa, jak dlouho tehdy musela trvat cesta vlakem a že samotní cestující neměli možnost se ani posadit, natož si dojít na záchod nebo se napít, je neuvěřitelná. Když jsme po příjezdu dorazili, pomalu bychom si dnes ani táboru nevšimli. Svůj názor jsme rychle přehodnotili po spatření ostnatého plotu, kde kdysi probíjelo smrtelných 800 Voltů. Ale k tomuto plotu byste se nestihli ani přiblížit a jeden z hlídačů by vás nekompromisně zastřelil. Smrt tady doslova číhala na každém kroku. To jste zažívali pouze jako práce schopní. Pokud vám jeden z táborových lékařů ukázal prstem na druhou stranu, smrti jste se dočkali dříve. Díky skvělému panu průvodci se nám v celém komplexu Auschwitz I. a II. – Birkenau dostalo šance podívat se do posledních dnů pronásledovaných. Ať už těch, co nepřežili ani samotnou cestu, či zemřeli s nadějí na přežití ve falešných sprchách, nebo těch, jejichž trest byl odložen pouze o několik týdnů. Čekala je smrt pracovní vytížeností. Z Osvětimi jsme tak odjeli plni dojmů a nasáti temnou atmosférou. Jedno je ale jisté. Je nesmírně důležité, aby se o těchto věcech mluvilo a připomínaly se, jedině tak se sníží riziko, že už se nebudou nikdy opakovat.
Autor: Marek Dvořák, 7.C, Gymnázium Vlašim
Zdroj – výzva do transportu: http://www.nasinebocizi.cz/wp-content/uploads/2014/02/5-03_Deportace.pdf
