Lyžařský výcvikový kurz únor 2019

Tercie na Zadově

V sobotu ráno většina z nás neměla kvůli brzkému vstávání moc dobrou náladu. To jsme však ještě netušili, co nás čeká. Teď už ale víme, že to za to vstávání stálo. Přenášení věcí na pokoje taky nebyla pro všechny úplně hračka. Následné vybalování a šlapání do kopce kvůli rozřazování do skupin – o tom jsme nechtěli ani slyšet. Snad všichni jsme se báli, že skončíme ve 3. skupině, ale neměli jsme proč. Všechna družstva byla moc fajn a to hlavně díky našim učitelům (paní Kurzová, paní Bechyňová a pan Babický). Nejen na svahu, ale i na pokojích byla spousta legrace a myslím, že si to každý z nás náramně užil. 

Ema Káninská, tercie, Gymnázium Vlašim

1.A a kvinta na Zadově

Hory 2019

Na Šumavu jedeme,
i běžky s sebou bereme.
Slunko pálí, sníh se blýská,
po dobrém jídle se nám stýská.

Babík, to je hůlek postrach, 
zapíchnem je dolů pod svah.
A pak v ranním sluníčku,
začínáme rozcvičku. 

Dlouhá fronta u lanovky není žádný problém,
s Babíkovou metodou jsme tam honem.
Z jeho obrázků pak plyne poučení,

že jako učitele si ho každý cení.

S Průšovou se trojky smějí,
cviky dělat nemusejí.
I přesto je to velká dřina,
ale vždycky je s ní psina. 

Péťa válí na Snowboardu,
vede proti lyžím vzpouru.
Hledá mobil, běda, běda,
neviděl ho od oběda.

Na běžky se nebojíme,
namazat je už umíme.
Péťa nám dal poučení,
jak si běžky vosku cení.

,, V řadě hezky za sebou
a vždy s dobrou náladou.“
To slyšíme říkat Rudu,
nikdy nezažijeme s ním nudu. 

Všichni ještě žijeme,
modřiny domů vezeme.
Hlava třeští, břicho kručí,
chybami se každý učí. 

Jedno už však dávno víme,
Na Zadov se nevrátíme.

Andrea Hanžlová 1.A

Gymnázium Vlašim