Vzhůru na Blaník
Ve čtvrtek po osmé hodině ranní jsme u budovy naší školy nasedli do autobusu, který nás odvezl až na místo určení. Tím bylo parkoviště pod horou Blaník, na niž jsme se poté vydali už hezky po svých.
Cesta k jejímu vrcholu nám netrvala dlouho a navíc jsme si čas zkracovali různými hrami. Nahoře jsme se nasvačili a kdo chtěl, mohl zdolat 107 schodů a pokochat se krásným výhledem z vrcholu rozhledny.
Následovala cesta zpět, která sice již nevedla do strmých kopců, ale zato vynikala svou délkou. Zhruba v její půli jsme se zastavili v Domě přírody Blaník, kde jsme absolvovali zábavně naučný program o okolní přírodě a historii této oblasti.
Druhou polovinu zpáteční cesty přežila většina z nás ve zdraví, až na dvě spolužačky, které postihlo stejné zranění, a to podvrknutý kotník. Kousek před cílem na nás čekal rozdělaný oheň, na němž si někteří z nás opekli špekáčky.
Na zpáteční cestě jsme se všichni shodli, že i když jsme na Blaníku nebyli poprvé, byl to pro nás příjemně strávený den mimo školní lavice.
Miloslav Vladyka, kvarta