Výměnný pobyt v Albstadtu

V pondělí 14. října 2024 vyrazila skupina studentů z Gymnázia Vlašim a Obchodní akademie Vlašim s paní učitelkou Mgr. Petrou Šmídlovou a Mgr. Julií Adamcovou směr Albstadt, aby se po téměř půl roce znovu setkali se svými německými kamarády. Po příjezdu do Albstadtu  nám paní učitelky ještě pověděly důležité informace k nadcházejícím dnům a my už jsme se mohli celí natěšení vypravit do našich hostitelských rodin.

První den ráno nás čekal výlet do města Sigmaringen, kde jsme nejprve navštívili park a zahráli si připravené hry, abychom si zkrátili čekání na prohlídku zdejšího krásného zámku. Ve večerních hodinách nás čekal společně strávený čas ve Walther-Groz-Schule, který byl plný her, hudby, tance a zábavy.

Následující ráno jsme se vydali do města Stuttgart, kde jsme navštívili známé Mercedes-Benz muzeum, které všechny zaujalo a každý si zde přišel na své. Poté jsme dostali spoustu volného času a ten jsme využili k ochutnání specialit v místních restauracích a k návštěvě nákupního centra.

Nebyl by to správný výlet, kdybychom se alespoň jednou nevydali na kratší výšlap. Za cíl jsme si vybrali kopec vedle města Ebingen, na jehož vršku na nás čekalo dobrodružství v podobě adrenalinového zážitku v lezeckém parku Waldheim. Díky této motivaci se nám do strmého kopce šlapalo rozhodně lépe.

V pátek jsme zamířili opět do školy Walther-Groz-Schule, kde jsme nejprve představili německým studentům město Vlašim. Po krátké prohlídce školy nás vzaly místní učitelky vaření do kuchyně a tam jsme si společně uvařili tradiční německý pokrm Maultaschen, který si většina z nás oblíbila. Po obědě jsme zašli do centra města Ebingen a zahráli si zajímavou poznávací hru.

Sobota neboli den v rodinách byla, alespoň co se našeho programu týče, nejuvolněnější, jelikož jsme si po náročném týdnu poprvé lehce přispali. Individuální program jednotlivých studentů se mírně lišil. Někteří z nás navštívili hrad nebo příbuzné našich německých kamarádů, jiní se rozhodli pro poznávání města Tübingen. Večer jsme pak společně oslavili narozeniny jedné z německých studentek.

Sotva jsme se pořádně rozkoukali, tak byla neděle 20. října, stáli jsme na tom stejném vlakovém nádraží jako při příjezdu a prožívali poslední společné chvíle s našimi německými kamarády. Bylo pro nás obtížné opustit nástupiště a jen tak odjet. Díky dvěma společně stráveným týdnům (na jaře minulého školního roku strávili němečtí studenti týden v ČR) jsme si vytvořili silná přátelská pouta a získali mnoho zážitků, na které budeme určitě ještě dlouho vzpomínat.

Dominik Lebeda, 3. B